Jak nedostat pokutu za nedodržení bočního odstupu od cyklisty

My řidiči si nyní musíme pomalu začít zvykat na to, že s každým novým rokem se objeví několik dalších věcí, za které je možné nás popotahovat. Řečeno slovy právníků, počet skutkových podstat přestupků proti silničnímu provozu rok od roku roste.

Ani letošek nebude ničím výjimečný, protože v platnost vstoupila povinnost dodržovat číselně stanovený tzv. bezpečný boční odstup od cyklisty. Pro pořádek, povinnost dodržovat bezpečný odstup od cyklisty byla v zákoně obsažena již předtím, jen nebyla kvantifikována délkovou mírou.

V § 17 zákona o provozu na pozemních komunikacích tak přibylo nové znění odstavce 6, kde se stanoví:

(6) Při předjíždění cyklisty je řidič motorového vozidla povinen dodržet bezpečný boční odstup. Bezpečným bočním odstupem při předjíždění cyklisty se rozumí vzdálenost mezi nejbližšími okraji motorového vozidla, přípojného vozidla nebo nákladu a jízdního kola, přívěsného vozíku nebo cyklisty nejméně 1,5 m. V místě s nejvyšší dovolenou rychlostí nepřevyšující 30 km.h-1 je vzdálenost bezpečného bočního odstupu při předjíždění cyklisty podle věty druhé nejméně 1 m.

Porušení této povinnosti bude tzv. porušením jiné povinnosti podle § 125c ods. 1 pís. k a hrozí za něj řidiči pokuta až 1000 Kč na příkazem na místě nebo 1500 – 2500 Kč ve správním řízení. Nedojde k záznamu bodů do registru bodového hodnocení řidiče.

Účelovost tohoto ustanovení je zcela zřejmá z toho, že povinnost platí pouze pro předjíždění cyklisty motorovým vozidlem, cyklista při předjíždění motorového vozidla obdobně formulovanou povinnost nemá, stejně tak ji nemá cyklista při předjíždění jiného cyklisty.

Povinnost se vztahuje pouze na předjíždění, nikoli tedy na souběžnou jízdu v jízdních pruzích ani na míjení se opačnými směry.

K pokusu kvalifikovat takové porušení zákona podle § 125c odst. 1 pís. f bodu 7 jako nedovolené předjíždění nepochybně bude ojediněle docházet v důsledku služební horlivosti policistů nebo úředníků, nicméně takový výklad bude nesprávný a snadno napadnutelný, protože součástí skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 pís. f bodu 7 je porušení zákazu předjíždění a ustanovení § 17 odst. 6 v sobě žádný zákaz neobsahuje. Takový test by býval hrozil, pokud by prošlo znění, které prosazoval navrhovatel poslanec Dolínek a připravil právník Kindl 1).

Cyklistická lobby má ze „svého“ paragrafu škodolibou radost a dává jí nepokrytě najevo, pravděpodobně s představou stovek a tisíců pokutovaných řidičů, které bohužel součaá legislativa neumožňuje bez soudu popravit ani jim sebrat řidičáky, jak bylo obsaženo v původním návrhu.

My se nyní naopak zaměříme na to, aby potrestaných řidičů bylo co nejméně.

Hlavní problém nové právní úpravy spočívá v tom, že opatřit procesně použitelné důkazy o porušení výše uvedeného ustanovení, osobě pachatele a zavinění nebude vůbec snadné, pokud to bude vůbec možné.

Prakticky si lze představit pouze dvojici situací, která za běžných okolností povede k podezření z nedodržení „bezpečného“ odstupu.

1. Policisté budou na vhodně zvoleném místě sledovat řidiče, vybírat ty podezřelé z nedodržení stanoveného bočního odstupu ty pak zastavovat ve snaze projednat přestupek na místě.

Zde se předně hodí připomenout, že k projednání tohoto přestupku na místě je oprávněn toliko příslušník Policie ČR, nikoli strážník obecní policie.

Správně zvolené místo může být takové, kde je dostatečný provoz cyklistů a nějaké „šikovné“ zúžení komunikace. Policisté dokonce zmiňovali, že by za tím účelem vyslali do provozu provokatéra, tedy policejního figuranta na jízdním kole. Důkazním prostředkem pak bude videozáznam či svědectví policistů.

Zásadně nikomu nedoporučuji, aby na projednání přestupku příkazem na místě přistoupil, protože záznam i v případě jeho existence zdaleka nemusí být a mnohdy ani nebude dostatečně průkazným pro určení, zda skutečně došlo k předjíždění ve vzdálenosti nižší než 1.5 metru.Vše v tomto momentu stojí na tom, zda řidič vinu uzná, aniž by se s důkazy mohl seznámit. Takový postup je pro řidiče přirozeně velmi nejistý a dosažení potřebné jistoty včetně řádného provedení důkazů je možné toliko ve správním řízení.

Ačkoli nás policie ubezpečuje o kvalitě jejích záznamových zařízení, ve správním řízení bývá kvalita i použitelnost záznamů tristní. Svědectví policistů, o kterých vyjde v řízení najevo, že „číhali“ na přestupek na nějakém místě a eventuálně k tomu ještě používali provokatéra na kole, bude rovněž těžko možné pokládat za věrohodné a takové svědky za nestranné.

Popsaný způsob „výroby přestupků“ nebude nejspíš nijak frekventovaný. Ačkoli podle popisu se to nezdá být ničím složitým, pro policisty by to bylo namáhavé a pro sběr čárek v „čárkovacím“ systému je to neproduktivní ve srovnání například s měřením rychlosti na rovných přehledných úsecích. Kromě toho policie dala několikrát najevo neochotu toto komické ustanovení nějak intenzivně vymáhat, přinejmenším ti soudnější exempláře na něj nahlížejí skepticky a vnímají ho spíše jako politickou proklamaci, kterou také ve skutečnosti je. Pokud se někdy odhodlají k nějaké aktivitě, bude se nejspíš jednat o nějakou „dopravně bezpečnostní“ akci z donucení po mediální kampani organizované cyklistickou lobby, jinak toto ustanovení skončí zasuto mezi zhruba 800 různými povinnostmi, které řidič motorového vozidla v silničním provozu má a které se více nebo méně dodržují a nevymáhají.

2. Angažovaný spoluobčan cyklista se vybaví kamerou nebo nějakým obdobným zařízením a podezření z přestupku bude hlásit policii nebo správnímu orgánu.

Těm nezbyde než se tím zabývat, ze záznamu vyhodnotit registrační značku vozidla a předvolat provozovatele vozidla k podání vysvětlení. Opět i zde, na takovou hru by přistoupil jen zcela dementní provozovatel. Je úkolem správního orgánu zjistit nejen skutkový stav, ale také identitu pachatele, a občan není povinen mu s tím sebeméně pomáhat. V případě předvolání doporučuji odmítnout se k věci jakkoli vyjadřovat a odepřít podání vysvětlení. Tím dojde k důkazní nouzi, protože správní orgán musí zjistit pachatele a to se mu za běžných okolností nepodaří, pokud mu řidič nebude ke své škodě nápomocen.

Od řidiče by bylo velmi netaktické až hloupé, aby se nechal správním orgánem nebo policií vtáhnout do nějakých disputací, v jakém místě a odstupu koho předjížděl apod., protože se přitom jednak může doznat, že vozidlo v daném místě a čase řídil, a především to není vůbec zapotřebí, protože linie obrany je narýsována jinde a spočívá ve vyvolání a udržování důkazní nouze o osobě řidiče.

Tento druhý způsob pořizování důkazů pokládám za pravděpodobnější, protože někteří mediálně významní cykloteroristé již deklarovali svůj záměr něco takového provádět, takže doufejme, že je tato činnost bude po všech stránkách uspokojovat a podaří se jim udáními zahltit správní orgány.

Nejistota o osobě řidiče vznikne samozřejmě i v případě, že videozáznam pořídila policie nebo jednotliví policisté podají svědectví, ale řidič není zastaven na místě.

V případném správním řízení rovněž doporučuji otevřít otázku zavinění, a to ve dvou aspektech. Správní orgán bude muset vyloučit, že cyklista náhle a nepředvídatelně nevybočil v době, kdy jej vozidlo podezřelého řidiče předjíždělo, což by vedlo ke zmenšení bočního odstupu, na které řidič nemohl reagovat. To by pak vylučovalo zavinění na straně řidiče.

Dále, řidič nemá k dispozici žádné objektivní měřidlo bočního odstupu, jakým je například tachometr pro určování rychlosti jízdy. Je tedy zcela odkázán na svůj odhad vzdálenosti a nelze po něm spravedlivě požadovat, aby byl schopný jej odhadnout s přesností na centimetry či desítky centimetrů. Zejména to platí pro malá nedodržení bočního odstupu. Odhad vzdálenosti je velmi individuální a silně závislý na subjektivním vnímání řidiče a jeho schopnosti odhadovat vzdálenost, přičemž neexistuje žádný požadavek na řidiče, aby odhadovat vzdálenost s požadovanou přesností byli způsobilí. Řidič tak mohl mít přiměřený důvod spoléhat se na svůj subjektivní odhad a nedbalostní zavinění by pak nebylo dáno.

Nyní k některým nesprávným informacím v médiích, které v souvislost s tímto zpolitizovaným legislativním zmetkem padly.

Poměrně často skloňovaným argumentem je, že k prokázání nedodržení bočního odstupu bude nutné, aby policie nebo správní orgán určily, jaká vzdálenost mezi vozidly tedy byla, například v centimetrech. Podle mého názoru to však není zapotřebí. Pro výrok o vině bude postačovat, když vzdálenost mezi vozidly bude zjevně menší než 1,5 metru a pak už není podstatné, jaká ve skutečnosti byla. To se dá dovodit například z šířky komunikace nebo jízdního pruhu a šířky vozidla. Právě proto nedává velký smysl pouštět se do nějakých diskusí o vzdálenosti mezi vozidly nebo na její „neurčitosti“ stavět defenzívu, protože to ve většině případů nebude hrát roli.

Některá média dále vykládají výše citované ustanovení § 17 odst. 6 tak, že za rychlosti menší než 30 km/h je postačující bezpečný boční odstup 1 m. Takový výklad však není správný, jak ostatně plyne přímo z textu zákona, protože snížený bezpečnostní odstup 1 m je vázán na místní úpravu silničního provozu, nikoli na okamžitou rychlost jízdy.

Ojediněle lze narazit i na případy, kdy si cyklisté vynucovali boční odstup pomocí jakési tyče umístěné z boku na jízdním kole. Samozřejmě všichni pokládáme takové jednání za přiměřené a striktně racionální, přičemž jeho autoři nejsou vůbec pošetilí. Nejbližším okrajem jízdního kola pak bude ten konec této tyče, který je blíže k autu. Povinný odstup by v případě použití takového (nezákonného) zařízení pak byl 1,5 m + délka tyče.

Lze při předjíždění cyklisty přejet plnou čáru? Ne. Tato právní úprava byla předmětem původního návrhu, nicméně pozměňovacím návrhem poslankyně Ožanové byla vyjmuta. Na ministerstvu dopravy svého času existovaly úvahy napravit to změnou vyhlášky č. 294/2015 Sb., která upravuje význam a použití dopravních značek, současný stav projednávání mi není znám.

Uvítáme informace z praxe, jak si policie a správní orgány budou při vymáhání cyklistického pseudopráva počínat, pokud tedy vůbec nějak.

 


1) „(6) Řidič motorového vozidla nesmí předjíždět, jestliže by nedodržel bezpečný boční odstup při předjíždění cyklisty. Bezpečným bočním odstupem při předjíždění cyklisty se rozumí vzdálenost mezi nejbližšími okraji motorového vozidla, přípojného vozidla nebo nákladu a jízdního kola, přívěsného vozíku nebo cyklisty nejméně 1,5 m. V místě s nejvyšší dovolenou rychlostí nepřevyšující 30 km.h-1 je vzdálenost bezpečného bočního odstupu při předjíždění cyklisty podle věty druhé nejméně 1 m.“

D-FENS