FSM 11.1: Orientační dechová zkouška

V tomto dílu sebeobranného manuálu si probereme, jak probíhá a jaká nebezpečí představuje pro řidiče orientační zkouška na alkohol. Předesílám, aby v tom bylo naprosto jasno, že účelem tohoto dílu není poskytnout návod, jak jezdit beztrestně opilý. Cílem tohoto návodu je, aby nebyl potrestán střízlivý, což se v České republice nezřídka děje.

Legislativní situace

Podle § 5, odst. 1, pís. f) ZPPK je řidič povinen podrobit se na výzvu policisty, vojenského policisty, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Zvláštním předpisem je zde zákon č. 379/2005, respektive jeho § 16 odst. 2, který stanoví, že orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu je povinna se podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnosti vyjmenované v odst. 1 téhož zákona (mezi než patří řízení vozidla) pod vlivem alkoholu, a dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje (v tomto případě tedy například i chodec). Důležitá je ovšem následující věta:

Spočívá-li orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, odborné lékařské vyšetření se neprovede. V případě, že osoba tento způsob orientačního vyšetření odmítne, provede se odborné lékařské vyšetření.

Co se zde říká? Tento odstavec, který si do zákona prosadila policie v roce 2009 pod záminkou účinnějšího trestání podnapilých účastníků silničního provozu, připouští provádění testů na alkohol pouze orientační zkouškou alkoholu v dechu. Stanovuje přitom pouze jedinou podmínku na analyzátor – ten musí být stanoveným měřidlem a podléhat tak pravidelnému ověřování. Osoba podrobená testu může tento způsob vyšetření odmítnout, načež se provede odborné lékařské vyšetření.

Co to v praxi znamená? Znamená to, že tomuto vyšetření dechovým analyzátorem je zákonem přiznána důkazní hodnota, která jeho výsledek de facto stanoví na roveň výsledku lékařského vyšetření spojeného s odběrem a následným rozborem biologického materiálu.

Jak jste výše zaznamenali, dechovou zkoušku analyzátorem může řidič odmítnout. Nejedná se o odmítnutí zkoušky na alkohol, na který pamatuje § 125c odst. 2 pís. d) ZPPK, ale o odmítnutí specifického způsobu provedení zkoušky.

Všimněte si, že zákon zná pouze dva typy prokazování alkoholu. Jedním je odborné lékařské vyšetření (podle § 2 písm. p), q) zákona č. 379/2005 Sb. např. odběr vzorku žilní krve) a druhým orientační zkouška (podle § 2 písm. o) zákona č. 379/2005 Sb. např. dechová zkouška). Odborné lékařské vyšetření provádí lékař na místě a metodami k tomu určenými, tedy zpravidla v nemocnici. Konkrétně se provádí metodou plynové chromatografie ověřovanou Widmarkovým testem. Orientační zkoušku provádí policajt nebo strážník detektorem alkoholu v dechu. Výraz „orientační“ znamená, že zjištěná hladina alkoholu v krvi je sice zjištěna jen přibližně, nicméně tuto „přibližnost“ lze určit přesně. Policie občas ve snaze zmást řidiče operuje pojmem „orientační odborná zkouška“ nebo „orientační odborné měření“, to neberte na vědomí. Účelem toho je zamlžit bitevní pole a odsunout do pozadí fakt, že policejní měření vždy bude orientačním a nepřímým měřením.

 

Detektor

Hlavním zdrojem nejistoty pro řidiče při absolvování orientační zkoušky na alkohol v dechu je detektor Dräger. Policie v současné době používá téměř výhradně přístroje Dräger 7510 a 7410. Oba přístroje jsou co do své konstrukce pracovním měřidlem („screening“) a nikoli průkazným. Firma Dräger o tom, zda tyto detektory jsou měřidlem průkazným nebo pracovním usilovně mlží a uvádí různé údaje, které mají vytvořit dojem, že se o průkazné měřidlo jedná. Realita je však taková, že jediné měřidlo alkoholu v dechu, které sám Dräger jednoznačně nazývá průkazným, je Dräger 9510 a jeho průkaznost se odvíjí od toho, že má dva nezávislé způsoby detekce a je tak srovnatelná s lékařským měřením založeným také na dvou nezávislých detekčních metodách. Například německá policie používá detektory 7410 a 7510 jen jako orientační, zatímco pro účely dokazování lze použít jen detektor 9510. Z hlediska české legislativy je to však jedno, protože jediným požadavkem, který zákon na detektor stanoví je, že musí být stanoveným měřidlem.

Přístroj neměří přímo koncentraci alkoholu v krvi, ale počítá ji za pomoci přepočítacích koeficientů z koncentrace metabolitů alkoholu v dechu. Jedná se tedy o nepřímé meření založené na pouze jediné detekční metodě, zatímco odborné lékařské vyšetření je založeno na kombinaci metod dvou. Srovnatelné proto nemohou být už z principu.

Detektor generuje falešně pozitivní detekce. Součásti potravin, léčiv nebo produkty abnormálního metabolismu mohou vést k tomu, že elektrochemický analyzátor detekuje alkohol v dechu, který tam buď vůbec není, anebo se tam dostal jinak než požitím alkoholu. MF DNES provedla svého času test, který měl prokázat neomylnost nové zbraně na silniční piráty, totiž právě detektoru Dräger, a prokázal pravý opak. Višně v čokoládě, které jistě nikdo nenazveme alkoholickým nápojem, vedly k zjištění 0,6 promile alkoholu v dechu, excelovala i tyčinka Margot a podle diskuse bonbóny Anticol.

Něco podobného potvrdil i výrobce Dräger ve svém vyjádření, kde se v podstatě dozvídáme, že si je nejen vědom toho, že jeho měřidlo měří nesmysly, ale navíc není s to říci jak moc:

„(…) dochází k odeznění vlivu jednotlivých komponent, a to pralinek, likérové čokolády a ústních sprejů, ve kterých je vysoce koncentrovaný alkohol, což se týká i léků, které by mohly obsahovat alkohol, kdy po 5 minutách je tato hodnota téměř nulová.“ (z rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 17 A 27/2014-95)

Vzniká otázka, k čemu je téměř nulová hodnota dobrá v zemi, kde vláda a ústřední orgány oslavují doktrínu tzv. nulové tolerance.

Ústní vodu Listerine také jistě nenazveme alkoholickým nápojem, přesto znalec v rozsudku Krajského soudu v Ostravě č.j. 58A 9/2013-48 konstatuje, že „měřící přístroj Dräger reaguje na výplach dutiny ústní preparátem Listerin vysoce pozitivně (měřené hodnoty přesahují škálu), pozitivní výsledky přetrvávání 30 minut, přičemž po 10 minutách pozitivita prudce klesá – pokud je tedy rozestup mezi měřeními větší 10 minut, nejsou výsledky 0,7 a 0,65 g/kg falešnými“

Pozitivní detekci vyvolalo použití ostřikovačů skla, protože kapalina do ostřikovačů obsahuje alkohol. Slovenský úřad pro normalizaci a metrologii dále upozorňuje na vliv kouření, acetonu v dechu (diabetici) a metanolu v krvi (odbourává se pomaleji než etanol, takže je v těle obsažen i poté, co člověk vystřízliví). Dále upozorňuje na některé léky a na vlivy, které vstupují do měření rozdíly mezi kalibrační metodou (kalibrace suchým dusíkem s alkoholem) a měřící metodou (lidský dech). Média konečně zaznamenala některé případy řidičů, kteří byli protiprávně potrestáni kvůli falešně pozitivním měřením detektorem Dräger.

Soudy a policie dosud udržují „generální linii“ a nepřipouštějí pochybnosti o kvalitě měření pochybným detektorem, protože následky jednoho vyhraného sporu by byly pro policejní represivní kampaň devastující. V podstatě by mohli vzít své detektory v ceně nějakých 50.000 Kč/ks, hodit je do popelnice a nakoupit místo nich detektory jiné, které jsou 5x dražší.

Tento graf ukazuje korelaci výsledků mezi dechovým analyzátorem a krevním testem. Jak je vidno, zejména pro oblast do 1 promile je dechový analyzátor podstatně „přísnější“. Korelace mezi dechovou zkouškou a výsledky rozboru krve je každopádně velmi slabá.

Zdroj: www.zikmund.org

Absolvování dechové zkoušky takovým přístrojem je spojeno s rizikem naprosto pro každého.

 

Doporučení pro dechovou zkoušku

V původním vydání tohoto návodu jsme doporučovali osobám, které patří k rizikové skupině, aby odmítly dechovou zkoušku ještě předtím, než ji policie začala provádět a trvali na odborném lékařském vyšetření.

Rizikovou skupinou jsme označili osoby, které mají závažnější formu cukrovky, jiné onemocnění slinivky břišní, berou léky na akutní nebo chronické nemoci slinivky, dále osoby, které se domnívají, že mohou mít tzv. zbytkový alkohol a dále všichni, kdo v minulosti absolvovali dechovou zkoušku s falešně pozitivním výsledkem, tedy nepili, a přesto nadýchali.

Tento návod, který podnes (8.2.2017) četlo skoro 30.000 lidí, měl jeden nečekaný důsledek. Řidiči začali skutečně upřednostňovat odborné vyšetření před orientační zkouškou detektorem. Systém proti tomu nalezl obranu právě ve změně úhrad. Od 1.7.2017 byl zpoplatněn nesouhlas se způsobem vyšetření na alkohol přístrojem Dräger, díky paragrafu 24 odst. 4 zákona  č. 65/2017 Sb.

Pokud bylo odborné lékařské vyšetření provedeno z důvodu odmítnutí orientačního vyšetření vyšetřovanou osobou, má vyšetřovaná osoba povinnost uhradit tomu, kdo poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1 uhradil, náklady, které mu takovou úhradou vznikly, bez ohledu na výsledek vyšetření; tato osoba hradí i náklady na její dopravu do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření.

Jinak řečeno, pokud nechcete riskovat při absolvování zkoušky nezpůsobilým detektorem, musíte si krevní test zaplatit. Před novelou platila test v případě negativního výsledku policie.

Současně ale v souvislosti s vývojem judikatury došlo k několika změnám, které jsou pro řidiče pozitivní a tak jsme se rozhodli naše doporučení mírně upravit posunutím obranné linie jinam, jak si ukážeme dále,

 

Postup při dechové zkoušce

Zásada 1: Trvejte na technicky správném provedení orientační zkoušky

Východiskem pro to je dokument Shrnutí pracovního postupu pro kontrolní orgány, které tvoří přílohu k Metodice Českého metrologického institutu č. 114-MP-C008-08. Nejedná se o dokument přímo použitelný v soudním nebo správním řízení, nicméně pro posuzování metodicky správného provedení zkoušky dechovým analyzátorem má zásadní vliv. Nedodržení předepsaného Pracovního postupu ČMI vylučuje použití výsledků dechových zkoušek pro účely správního řízení ve smyslu § 16 odst. 2 tabákového zákona věty druhé (rozsudek NSS č.j. 8 As 59/2010).

Hlavní požadavky na provedení a vyhodnocení zkoušky jsou následující:

– od naměřené a zařízením zobrazené hodnoty je v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ nutno odečíst 0,24 promile. Pokud tedy přístroj ukazuje libovolnou hodnotu nižší než 0,24 promile nebo 0,24 promile, je výsledek zkoušky negativní. Policie bude pravděpodobně přesto trvat na oznámení takového domnělého přestupku správnímu orgánu, nicméně takový výsledek neprokazuje ovlivnění alkoholem.

– zkouška musí být (minimálně jednou) opakována po nejméně 5 minutách a rozdíl výsledků mezi oběma zkouškami musí být maximálně 10%.

– pokud je analyzátorem alkoholu v dechu naměřená číselná hodnota menší nebo rovna 0,02 mg/L, pak je nutné takové měření vyhodnotit jako negativní dechovou zkoušku.

Uvedený pracovní postup, který ministerstvo nějakou dobu vůbec nechtělo dát z ruky, obsahuje celou řadu omezujících podmínek k provedení zkoušky. Pro většinu řidičů postačí si pamatovat výše uvedené hlavní zásady, pro rizikové skupiny doporučuji si přečíst pracovní postup celý.

Zásada 2: Trvejte na správném „procesním“ provedení zkoušky

Nebudeme zde uvádět triviální pokyny. Opakovaně doporučujeme řidičům, aby si jakoukoli interakci s policií vhodnou formou zaznamenávali a to bez ohledu na to, co si o tom policisté myslí. Pokud nemáte ve vozidle kameru se záznamem zvuku nebo mobilní telefon s příslušnou funkcí ani jiné vhodné zařízení, prostě někomu spolehlivému zavolejte, vysvětlete mu situaci a nechte telefon zapnutý tak, aby vás dotyčný na druhém konci linky slyšel. Je lepší mít takové svědectví, než žádné.

Také nebudeme nijak rozsáhle rozebírat poučovací povinnost ze strany policie. Policie by měla řidiče poučit o právních následcích zkoušky na alkohol a na možnost odepřít tento způsob provedení zkoušky a konečně také na právní následky odepření zkoušky jako takové. Skoro nikdy se to neděje.

Jakékoli dokončené měření si nechte policisty předvést, tedy ukázat displej přístroje. Protože máte aktivní zvukový záznam, řekněte policistovi, aby naměřenou hodnotu nahlas přečetl. V žádném případě nepřipusťte, aby s výsledkem zkoušky nakládal pouze policista, tedy například natočil přístroj displejem směrem od vás a k sobě a z něho odečítal nějaké hodnoty do záznamu.

Pokud je výsledek měření negativní, měli jste štěstí a nic se neděje.

Pokud je výsledek měření pozitivní, bude jak řečeno následovat za pět minut zkouška druhá, jejíž výsledek se od předchozí smí lišit maximálně o 10%. Pokud tato podmínka není splněna, bude následovat zkouška třetí.

Zásada 3. Pokud nadýcháte, trvejte na krevní zkoušce

V případě, že jednotlivá zkouška má pozitivní výsledek, požadujte vytištění záznamu na tiskárně (některé přístroje jsou bezdrátově připojeny na tiskárnu, která je v hlídkovém vozidle), pokud policie nevyhoví, displej si vyfoťte. Je známo mnoho případů, kdy policie s výsledky zkoušek ex post manipulovala, selektivně je mazala nebo jim přiřazovala různé atributy. Viz například Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26.08.2011 č.j. 17 A 42/2010-102.

Pokud existuje měření s nenulovým výsledkem, vždy se hraje o váš řidičák. Za takových okolností jsou náklady na lékařské vyšetření marginální, protože už jen následná právní pomoc, pokuta, náklady řízení a znovuzískání řidičského průkazu budou představovat podstatně vyšší náklady, na náklady z omezení mobility nehledě.

Toto je zásadní:

V případě, že byť jediné měření z několika vykazuje nenulový výsledek, vyslovte pochybnost o výsledku měření a požadujte odběr krve.

Výjimka je pouze jedna, a to případ, kdy je řidič skutečně opilý a s největší pravděpodobností mu bude zjištěno více než 1 promile. V takovém případě se pravidla hry obracejí a odborné lékařské vyšetření je naopak třeba odmítnout. Primárně tento článek nevznikl za účelem poskytovat rady takovým řidičům, takže tuto specifickou problematiku trestání alkoholu za volantem bez dalšího opustíme.

Proč? Samozřejmě můžete výsledek z detektoru pralinek akceptovat. Vezměte však na vědomí, že rozporovat dechovou zkoušku ex-post v řízení je velmi obtížné až nemožné, pokud nedošlo k nějakému skutečně zásadnímu a dobře prokazatelnému pochybení, a to se skoro nikdy neděje. V danou chvíli je to jediná příležitost, jak si opatřit důkazy ve svůj prospěch.

Policisté pravděpodobně budou dělat všechno proto, aby nikam jezdit nemuseli. Například budou tvrdit, že to není třeba. Obvyklé argumenty jsou:

  • „to bychom nedoporučovali, protože to z praxe vychází ještě horší: Není pravda (viz graf shora)“
  • „stojí to hodně peněz, například 3.000 Kč: Není pravda, podle aktuálního ceníku VFN (8.2.2018) je cena testu 650 Kč.“

Popis toho, jakou argumentaci používá policie ve snaze o odvrácení dechové zkoušky, najdete například v již dotazovaném rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26.08.2011 č.j. 17 A 42/2010-102, kde měla řidička víceméně štěstí v tom, že se její spolucestující v tom trochu vyznali.

Vězte, že z ustanovení § 67 odst. 4 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky vyplývá, že za účelem získávání informací v souvislosti s odhalováním a šetřením přestupků musí být proveden odběr krve, požádá-li o to osoba podezřelá z přestupku. Policisté mají ze zákona povinnost odběr krve zajistit a je jedno, co si o tom myslí nebo co říkají.

Požadavek na provedení odběru krve je třeba formulovat zcela jednoznačně, tedy říci „Požaduji provedení odběru krve“ a nikoli třeba „Neměl bych jet na krev?“, protože takto sdělená žádost není jednoznačná a policie takto formulované žádosti nemusí vyhovět.

Pokud policista nehodlá žádosti vyhovět, je třeba jeho odmítání jednak zaznamenat do vaší části oznámení o přestupku, a následně pak zavolat 158, vylíčit jim situaci a požádat o jejich podporu.

Nenechte si v případě jen lehce přeslimitního výsledku nalhat od policie, že takto malá překročení se před správním orgánem „nějak vyřeší“. Jak se vyřeší, se můžete dozvědět v rozsudku 2 As 218/2017-22 ze dne 31. 8. 2017, kde NSS vyslovil následující správní větu:

Pokud není provedeno odborné lékařské vyšetření a dvě řádné orientační dechové zkoušky by ukázaly hodnoty 0,25 a 0,26 g/kg alkoholu v krvi řidiče (tj. 0,01 a 0,02 g/kg po odečtení odchylky) lze dle současné právní úpravy konstatovat, že se řidič přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu dopustil.

Na tomto rozsudku je pikantní, že přímo v právní větě implicitně nabádá řidiče, aby se v případě i jen „málo“ pozitivní zkoušky dožadovali krevní zkoušky, ačkoli v té kauze byly k dispozici výsledky obou zkoušek.

Poté, co se vám podaří přesvědčit policisty, že pro ně také platí zákony a na krev vás musí odvézt, vás policista vyzve aby jste si zabezpečil své vozidlo, případně zajistil jeho odstranění. Po odstavení vozidla Vám zakáže další jízdu případně zabrání v další jízdě použitím technického prostředku. Následně Vás dopraví do zdravotnického zařízení k provedení odborného lékařského vyšetření s odběrem krve. Do doby než bude znám výsledek vyšetření je na Vás stále pohlíženo jako by jste byl pod vlivem alkoholu. Zde je nutné upozornit, že výsledek vyšetření nemusí být zdravotnickým zařízením sdělen ihned, ale až s určitou časovou prodlevou.

Ze zkušenosti, ve většině případů, kdy je Drägerem naměřeno do 0,35 promile, bývá lékařské vyšetření negativní. To je dáno jednak resorpcí alkoholu v čase mezi zkouškami (která se dá zpětně odpočíst za pomoci tabulkových hodnot), ale hlavně nevyzpytatelnými vlastnostmi detektoru. Výzkumy ukázaly, že mezi hodnotami naměřenými detektorem Dräger a výsledky krevních testů existuje jen velmi slabá korelace, jak je ostatně patrné z grafu výše.

Zásada 4: Pokračujeme v obraně

Tím to však ještě neskončilo.

Dál se zeptejte policistů, zda podle jejich názoru vykazujete nějaké známky ovlivnění alkoholem a zda vás mohou seznámit s těmito poznatky. Pokud uvedou, že žádné nevidí, uveďte totéž i do vlastního vyjádření, například slovy „na dotaz, zda vykazuji známky ovlivnění alkoholem, odpověděl policista, že nikoli.“ Zde opět připomínám důležitost audiozáznamu.

Proč to? Uvažme, že jste nadýchali a následně si vymohli odborné lékařské vyšetření, které je provedeno. Ze zkušenosti, ve většině případů, kdy je Drägerem naměřeno do 0,35 promile, je lékařské vyšetření negativní. Nicméně taková věc skončí ve správním řízení a tam je třeba vypořádat rozpor mezi oběma důkazy, tedy mezi pozitivním výsledkem z detektoru pralinek na straně jedné a negativním výsledkem lékařského vyšetření. V případě, že rozpor vypořádat nelze, měl by správní orgán rozhodnout v souladu se zásadou in dubio pro reo a řidiče obvinění zprostit, protože nelze prokázat, že se přestupek stal. V takovém případě hrají roli všechny ostatní poznatky, mimojiné také o chování řidiče. Policie tohle dobře ví a ve snaze o obranu svých postupů sepíše na služebně, mimo vaši kontrolu záznam, kde vás vypodobní jako alkoholika v hlubokém deliriu. Určitě uvede, že jste byl neklidný, nesoustředěný, měl problémy s motorikou, červené oči a další podobné poznatky z policejní činnosti. To, co musíte udělat, je jim tuto cestu zavřít, tedy nechat je prokazatelným způsobem vyslovit na místě, jaké stopy ovlivnění alkoholu u vás shledávají. Pravděpodobně řeknou, že žádné. V případě, že nějaké zjistí, položte stejnou otázku vyšetřujícímu lékaři v nemocnici.

Naprosto všechno je třeba dokumentovat. Policistům nelze věřit, lžou ve dne a v noci taky. Padělání nebo přizpůsobování různých údajů ex post na služebně, dílem pod nátlakem nadřízených je denní praxe.

 

Čeho se vyvarovat

Rozhodně neodpovídejte na otázky, zda jste před jízdou něco pil, kde jste se před jízdou zdržoval, zda jste měl v minulosti problémy s alkoholem apod. Na tyto otázky vůbec nereagujte nebo odpovězte, že ne.

Pokud policista požaduje nějaké vysvětlení, nechť si o něj správně řekne a vy mu jej následně odmítněte podat. Dotaz má jediný důvod. V případě, že následně bude provedena dechová zkouška s výsledkem například 0,20 promile, nepostačilo by to s ohledem na výše napsané na obvinění. Postačuje to však v kombinaci s informací, že jste se sám doznal k vypití např. jednoho piva, problémům s alkoholem nebo sdělíte, že jste se do ranních hodin zdržoval v restauraci. Příklad toho, jak se řidič napráskal a zavřel si sám cestu k efektivní obhajobě, najdete například v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.03.2012 č.j. 58 A 76/2010-22.

Zásadně během celé zkoušky nekomentujte, co jste pil, jedl nebo užíval nebo kdy to bylo. Pokud vám byl zjištěn alkohol, nemůžete se stejně na místě nijak vyvinit, ale naopak můžete uvést něco, na co si pak policisté v rolích svědků u správního řízení „vzpomenou“ a bez výjimky to bude něco, co nebude ve váš prospěch. Policisté u správních řízení zcela běžně lžou, hlavní je přece potrestat „piráta“ a budou v případě, že budou vyslechnuti správním orgánem jako svědci, uvádět různé věci, které jste domněle řekl. Vy si nebudete po půl roce už vůbec vzpomínat, co jste řekl nebo neřekl – zůstaňte na bezpečné straně a neříkejte nic.

Jak se bránit před vyvoláním odmítnutí zkoušky

Poslední dobou jsme zaznamenali několik případů, kdy policie vmanévrovala řidiče do toho, aby zkoušku odmítl a vystavil se tak citelnému postihu (pokuta 20-50 tis. Kč, zákaz řízení na 2 roky). Používá k tomu v podstatě trojici postupů:

– po negativní nebo neprůkazné dechové zkoušce požaduje policie, abyste jel do nemocnice na odborné lékařské vyšetření. To vy nechcete nebo nemůžete (děti, auto, náklad atd.) a tak tuto druhou zkoušku odmítnete, protože ji vzhledem k již provedené zkoušce předchozí pokládáte za nadbytečnou. V takovém případě se vystavujete postihu za odmítnutí zkoušky podle § 125c odst. 2 pís. d). Je velmi pravděpodobné, že pokud naopak budete se zkouškou souhlasit, policisté na zkoušce trvat přestanou, protože cílem této hry není dostat vás do nemocnice, ale vmanévrovat vás do odmítnutí zkoušky. Více na toto téma najdete v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2010, č. j. 5 As 24/2009-65.

– výzva k lékařskému vyšetření je formulována zcela nekonkrétně. Jeden příklad z praxe představuje věta „Nám se to měření nějak nezdá, správně bychom měli jet do nemocnice, ale můžeme to taky udělat jinak a vy si to pak vyřídíte na úřadě“. Tím „uděláním jinak“ není nic jiného než odmítnutí zkoušky a „vyřízením na úřadě“ je správní řízení ve věci odmítnutí zkoušky, které prakticky nejde vyhrát, zvláště když na místě policistům potvrdíte, že zkoušku odmítáte (což může být formulováno na oznámení přestupku skrytě).

– celý průběh zkoušky policie neúměrně protahuje. Například provádí jednotlivé zkoušky dechovým analyzátorem s půlhodinovým intervalem. V určitém okamžiku řidiči vytečou nervy a řekne, že v dalších zkouškách pokračovat nebude, což je de iure odmítnutí zkoušky. V takovém případě se opět nabízí východisko v podobě zavolání 158 a požadování odborné lékařské zkoušky.

– policie ex post zfalšuje záznamy v tom smyslu, že jste dechovou zkoušku odmítl. To může být motivováno řadou důvodů včetně osobních. Jeden takový případ je popsaný zde. Pro tento i předchozí bod platí mnohokráte již řečené. Veškerou interakci s policií si zaznamenávejte.

Policie má tendenci konstruovat odmítnutí zkoušky ve všem, i ve velmi nejednoznačných vyjádřeních, který by se daly spíše nazvat nejistotou než odmítnutím, viz například rozsudek NSS 1 As 33/2007-150 z 24.10.2007, kde soud aproboval řidičův požadavek na odvezení spolujezdce jako odmítnutí zkoušky.

Proč vůbec policie takto někdy postupuje? Dechová zkouška, respektive manipulace s ní je přednostní taktikou, pokud si policisté s někým vyřizují nějaký spor. Například potřebují vyhrozit nějakému místnímu podnikateli nebo osobě, která si na ně v minulosti stěžovala, nebo se jedná o čistě osobní spor. Například známe případ manipulace dechové zkoušky, kdy policistka pracovala „v zakázce“ pro firmu, která vymáhá dluhy a zadržením ŘP chtěla dlužníka vystavit tlaku, aby byl ochotnější platit. Je ve vašem zájmu se do těchto her nenechat vtahovat a zůstat na jisté straně.

 

Je odborné lékařské vyšetření „víc“ než zkouška alkoholu v dechu?

Problematika dokazování ve správním řízení o alkoholu je velmi obsáhlá a není smyslem tohoto článku ji rozebrat celou.

Z platné legislativy plyne, že orientační zkouška alkoholu v dechu je rovnocenným důkazním prostředkem k odbornému lékařskému vyšetření. Těžiště dokazování v případě konfrontace obou důkazů je jinde. Zjištění získaná dechovými zkouškami a krevním testem je nutno hodnotit ve vzájemných souvislostech. Pokud jsou důkazy rozporné, musí správní orgán objasnit tento rozpor, pokud to nejde, musí použít zásadu in dubio pro reo. Příklad, jak vystavět argumentaci při rozporu mezi zkouškami lze nalézt v již odkazovaném rozsudku NSS 2 As 218/2017-22 ze dne 31. 8. 2017.

 

Potřebuje policie k provedení dechové zkoušky důvod?

Čistě z dikce § 16 odst. 2 „tabákového“ zákona plyne, že musí existovat důvodná domněnka, že řidič je pod vlivem alkoholu. To je v rozporu se strategií dopravní služby policie, jejíž ředitel Tržil v roce 2010 vyhlásil, že v rámci boje s alkoholismem za volantem bude orientační dechová zkouška prováděna při každé dopravní kontrole bez ohledu na existenci nějakého podezření. Policisté se naučili s tímto rozporem velmi rychle vypořádat. Začnou tvrdit například, že (se jim zdálo), že auto během jízdy kličkovalo nebo že prováděli běžnou kontrolu, ale během ní zjistili, že je z řidiče cítit alkohol nebo reaguje nezvykle. Přesto podle mě nic nebrání tomu stížnosti podávat, podobně jako to udělal pražský advokát Jan Bouček. Povšimněte si také, že z povahy své práce byl na interakci s policií připraven a měl nahrávací zařízení k dispozici. Policie sice stížnost odloží s nějakou argumentací, ale zase to přispěje k tomu, že si jednotliví policisté uvědomí, že jejich moc není neomezená.

 

Slovo závěrem

Dechová zkouška je pro řidiče pravděpodobně nejrizikovějším úkonem policie, který se může odehrát. Od okamžiku jejího začátku se řidič nachází na tenkém ledě. To, že jich denně proběhne stovky bez problému neznamená, že ta jedna, která postihne vás, bude také bez problému. Zejména by se měl mít na pozoru řidič, kterého zastaví na nějakém nezvyklém místě, kde pravidelně nestávají policejní hlídky, například na parkovišti restaurace, kam pravidelně chodí, na konci ulice, ve které bydlí apod., protože pak je více než pravděpodobné, že na něj policejní kontrolu někdo „navlékl“ a výše zmíněná opatření nejsou doporučením, ale přímo nezbytností.

 


Poslední update: 17.02.2018. Minulá verze manuálu FSM 11.1

D-FENS

Trust in God, but keep your powder dry.